**Elysia**

Běžely jsme dál do hlubin tmavého lesa, kličkovaly mezi stromy ve snaze setřást ty, co nám byli v patách, a co nejvíc se vyhnout kulkám. V tu chvíli už jsem běžela podstatně pomaleji, protože jsem bojovala o každý doušek vzduchu; plíce mě úpěnlivě prosily, abych se zastavila, a nohy se mi každým okamžikem podlamovaly. Navzdory tomu, co jsem řekla Valeriovi, jsem věděla, že nejsem úplně