**Elysia**

Cítila jsem, jak ve mně narůstá úzkost, čím blíž jsme byli. Zbraň zastrčená za zády moje nervy nijak neuklidňovala, naopak mě neustále nutila přemýšlet o tom, co kdyby se vážně něco stalo, i když byl bílý den. Co když tam pořád někdo je, hlídá ten dům a doufá, že se někdo vrátí, aby mohli dokončit, co začali? ...Jenže oni nešli po mně. Šli po matce a dostali to, co chtěli.

Při představě