**Elysia**

Měla jsem pocit, že přicházím o rozum, čím déle jsme byly zavřené v téhle díře. Srdce mě neustále bolelo při pomyšlení, že Valerio už nežije. Obraz, jak ho postřelili, se mi neustále promítal v hlavě, a i když jsem se snažila držet pohromadě, do očí se mi draly slzy.

Objala jsem si rukama kolena a snažila se nějak uklidnit své splašené srdce. Vina mě sžírala zaživa. Možná... kdybych ode