První věc, kterou Valerius pocítil, když otevřel oči, byla bolest. Celé tělo ho nesnesitelně bolelo a do mysli se mu nahrnuly všechny vzpomínky na to, co se stalo minulé noci.

Tím nejvýraznějším pro něj ale byla krása oné bílé vlčice. Ještě nikdy v životě žádného bílého vlka neviděl. Její srst byla tak bílá, jako padlý sníh.

"Myslel jsem, že umřeš," řekl Bastien, když mu pomáhal posadit se a přidá