Lyra se svému otci vyhýbala – anebo by mu možná měla začít říkat pan Osric, vzhledem k tomu, že nebyl jejím otcem a dal jí velmi jasně najevo, že jím není, ve chvíli, kdy ji vyhodil z domu.

Uvědomovala si, že je od ní dětinské nepřijmout jeho omluvu, zvlášť když viděla, jak obrovské výčitky svědomí za to, co jí udělal, Osric má, ale nemělo by snad odpuštění být něčím, co se nevynucuje?

Lyra z toho