Když ta slova opustila její rty, ucítila Lyra na hrudi prudkou bolest, jako by jí někdo silně svíral srdce. Připadalo jí, že se při vyřčení těch slov dusí, obzvláště proto, že to byla realita, které musela čelit.

Její druh, otec jejích dětí a člověk, kterého tak nesmírně milovala, zapomněl na její existenci. Zapomněl na ni i na jejich děti a teď se na ni díval jako na cizinku. Neměl nejmenší ponět