Rocco – úhel pohledu

Nemohl jsem uvěřit, kolik jídla vytáhla ze své tašky. Pořád z ní vytahovala další a další, jako by to byla bezedná zásobárna jídla.

Umíral jsem hlady, ačkoli jsem měl pořádnou snídani, o to se Rox postarala; na oběd už bylo docela pozdě, ale s tím se nedalo nic dělat, už jsme letěli proklatě nízko nad krajinou. Ne všichni naši jezdci jsou schopni jet takovou rychlostí, jaké do