VESPERA

Sešpulila jsem oteklé rty a sledovala, jak Hanzo spěšně opouští místnost. Zíral do prázdna. Zprvu jsem si myslela, že se dívá na mě a že já jsem příčinou jeho vzrušení, ale zdálo se, že myšlenkami je někde jinde, a místo aby se díval na mě – díval se skrz mě.

„Je vždycky tak mrzutý?“ zeptala jsem se Caspiana, který se uchechtl.

„Vždycky byl vážný. Poznali jsme se před devíti lety; zůstal v