CLEO

Těžká víčka pomalu zamrkají a otevřou se. Moje rozmazané vidění se začíná vyjasňovat, a to rozhodně ne díky tomu bušení v hlavě. Trhnu sebou, hruď se mi zvedá a na rtech mi umírá výkřik. Jak se mi začíná zaostřovat zrak, uvědomuji si, že nejsem v táboře. Ani v paláci. Natáhnu se ke své kočce, Mabel, a odpoví mi jen ticho. Srdce mi divoce buší panikou a strachem z neznáma.

Ležím na měkkém povr