CLEO

Jsem bezmocná, když sleduji, jak Valerius couvá z mého pokoje a pokorně za sebou zavírá dveře. Jakmile zvuk zaklapnutí zámku naplní husté, tiché povětří, hroutím se na podlahu.

Otřese mnou vzlyk. Uvědomění, že skutečně odešel. O několik chvil později se vyškrábu na nohy a vyběhnu ze dveří, přičemž doufám a modlím se, aby přišel k rozumu a já ho tam našla čekat. Že si to rozmyslel a opravdu ne