PIPER

Zelenooký válečník mě tu nechal sedět už před nějakou dobou. Už musel být nejspíš další den. Jak jsem tak seděla v cele bez oken, ztratila jsem naprosté pojetí o čase.

Zírala jsem na sebe do velkého zrcadla, které zabíralo po celé délce celou jednu stěnu. Nepochybně to bylo polopropustné zrcadlo. Řekla jsem, že budu mluvit jedině s Betou. Jenže to už byly hodiny. Docházel mi čas i trpě