VESTA

Přicházím o rozum. Cítím, jak mi kontrola nad vlastními myšlenkami krůček po krůčku uniká.

Snažím se s tím bojovat, ale přináší to jen bolest. Ostrou, žhavou, spalující bolest, která mi projede tělem pokaždé, když se snažím rozpomenout, kdo jsem.

Kdybych si tak dokázala uchovat… své já.

„Sedni si, Vesto,“ řekne mi.

Udělám, co mi káže. Při usedání se na sebe podívám. Stůl je oblož