Pohled Kaelena

„Alfo Kaelene,“ přivítala mě Katya srdečně a s respektem a já si nemohl pomoct, abych se neusmál.

„Víš, že mi můžeš říkat jen Kaelen,“ podotkl jsem, usmála se a otevřela dveře dokořán, abych mohl vejít. Podal jsem jí květiny a ona je opatrně vložila do vázy.

Když jsem ji pozoroval, pocítil jsem záblesk známosti, pohodlí, dokonce i špetku sentimentu. Katya byla moje první, ačkoliv to