Pohled Kaelena

Po hodině se Gideon zastavil, tvář plnou děsu. "Neměli bychom se tam už vrátit?" zeptal se tiše, jako by ho bolel už samotný návrh.

Setkal jsem se s jeho pohledem a hruď mě bolela tou samou vinou. "Pravděpodobně si myslí, že ji nenávidíme... že ji přenecháváme jejich krutosti," zamumlal jsem. "Ale bylo to nezbytné. Kdybychom ji nepřivázali k tomu kůlu, kdybychom neudělali divadlo, ž