Z pohledu Valerie

Při té otázce jsem ztuhla a pomalu zavrtěla hlavou v naději, že to nic nezmění. „Nemám vlka,“ řekla jsem tiše. „Doufám, že to... není problém.“

Zamyšleně naklonil hlavu, ale v jeho výrazu nebylo žádné odsouzení. „Všiml jsem si však něčeho zvláštního,“ řekl a oči se mu soustředěním zúžily. „Tvoje oči – září neonově zeleně, když jsi rozrušená. Ale nemáš vlka?“

„Bývaly hnědé. Změnil