Pohled Valerie

Ležela jsem v posteli a zírala do stropu, odpolední světlo se líně rozlévalo oknem. Cítila jsem tíhu ticha, jak na mě doléhá a vyplňuje prostor, kde bezcílně bloudily mé myšlenky.

Nebylo tady toho moc co dělat, a přestože mě knihovna lákala, netoužila jsem na nikoho narazit, zvláště ne na ženy z harému. Nesnášely mě a já jim to nemohla tak docela vyčítat.

Jejich životy byly vrženy d