ADELINE

Po vší té křiku jsem si docela jistá, že já a Reid jsme děsivější než cokoli v tom strašidelném domě.

Vypotácíme se ven, lapáme po dechu a dusíme se záchvaty smíchu. Srdce mi pořád divoce buší a přísahám, že na kotníku stále cítím tu přízračnou ruku.

Reid si prohrábne rukou rozcuchané vlasy a zavrtí hlavou. "To bylo absurdní."

Ušklíbnu se a dloubnu do něj. "Říká chlap, co málem dal pěstí z