Zírám na tu postel.

Na tu jedinou postel.

Na tu nepopiratelně měkkou, luxusní a pro tuhle situaci až příliš malou postel.

Ale pořád je to jenom jedna postel.

Nevím, jestli se mám smát, nebo brečet.

Logicky jsem to měla čekat. Nedává žádný smysl, aby nám dali oddělené postele, ale tváře mi i tak hoří při pomyšlení na...

Na to...

Že se budu dělit o postel s Reidem.

Bez ohledu na to, jak přirozeně a