REID
Večírek za mými zády dál bouří — hudba duní, skleničky cinkají, někdo z plných plic vyřvává falešnou verzi nějakého popového hitu z počátku nového tisíciletí.
Neotočím se. Je mi to jedno.
Oceán se přede mnou nekonečně rozprostírá, temný a proměnlivý, vlny se převalují sem a tam, jako by měly všechen čas na světě. Jako by právě nebyly svědky toho, jak Adeline tiskla jazyk na Brooksovu kůži.
Pe