KATYA

PŘED ROKEM

Kráčím chodbou a hledám pana Donovana – svého šéfa, který se vyloženě vyžívá v komolení mého příjmení.

Je to Volkova.

Ne Volkov.

Moc díky za nic, tati. To jediné, co mi do života dal, bylo příjmení, které lidé neumějí ani správně vyslovit.

Zrovna když se chystám zahnout za roh, někdo mě vtáhne do pootevřených dveří.

Málem začnu křičet – dokud neuvidím jeho.

Ty šedomodré oči. Ten p