ADELINE

Asi někdy člověk musí mrznout, až mu zima zaleze hluboko do kostí, než začne přehodnocovat svá životní rozhodnutí.

Vynořím se, kašlu a směju se, voda mi stéká po tváři. Reid se vynoří hned po mně a prská.

"Kvůli tobě jsme se převrhli!"

"Ty ses naklonil!"

"Ty jsi zpanikařila!"

"Já se smála!"

Zabodne do mě pohled, skrz naskrz mokrý, vlasy přilepené na čelo. "Dlužíš mi suchý oblečení."

"To ří