ADELINE

Večer se snáší rychleji, než čekám, a nějakým způsobem – se vlastně dobře bavím. Dokonce víc než dobře. Usmívám se. Směju se. A ani to nemusím předstírat.

V určité chvíli mě Reid přesvědčil, že pěší prohlídka je skvělý nápad. A – k mé zlosti – měl pravdu.

„Ta scenérie tady je neskutečná,“ pošeptám a očima hltám zlatou oblohu, dlážděnou cestu, způsob, jakým světlo dopadá na budovy přesně ta