BROOKS

S překříženýma rukama a zády opřenýma o zeď čekám.

Ten parchant si dává načas. Každá vteřina, co odtiká, mi drásá nervy a napíná je k prasknutí. Když se dveře apartmá konečně s vrznutím otevřou, Cade se vypotácí ven, jako by měl naspěch — přes obě ramena přehozené sportovní tašky, hlavu svěšenou, vyhýbá se světu.

Nevšimne si mě hned. Zápasí s dveřmi, jako by mu dělaly naschvály. Když mě kon