KATYA

Světlaně trvá přesně tři vteřiny, než mě zaregistruje. Líně si mě prohlíží a na tváři se jí roztahuje úšklebek. Grant sebou trhne, jako by dostal zásah taserem, a zběsile se snaží zakrýt to, co už nikdy nevymažu z paměti.

Jen zírám. Prázdná. Otupělá.

Pak pomalu vycouvám z pokoje a zavřu za sebou dveře se stejnou opatrností, jakou by někdo použil k uvěznění divokého zvířete.

Chvíli tam stojím