ADELINE

Ťukám na dveře Katyiny domácí pracovny snad posté. Stále zamčeno.

To se dalo čekat.

Poponesu si podnos v rukou — malá miska ovoce, obyčejná ovesná kaše, pár plátků toastu. Nic extra. Jen něco jemného, lehkého. Něco, o čem se nebude hádat.

Od včerejška, co se tam zamkla, nic nejedla. Jsem si tím jistá.

„Kat,“ zavolám jemně. „Udělala jsem ti snídani.“

Ticho.

Čekám, jako by to protentokrát mo