ADELINE

Reid mě sleduje, jak vcházím do Katyiny budovy, jako by vyprovázel své dítě na internát. Jako by byl napůl odhodlaný se vrátit a prostě mě unést.

Po návštěvě baru jsme zašli na zmrzlinu, ale rychle se připozdilo – a zítra má trénink –, takže jsem ho v podstatě donutila, aby mě odvezl domů. Celou cestu strávil tím, že hledal všemožné výmluvy, jak mi připomenout, že mám náhradní klíče od jeh