ADELINE

Trvá to dobrých pár minut, než Reida přesvědčím, že ne, nezmrznu k smrti, ano, je to všechno jen v jeho hlavě, a nakonec přijde úder dýkou: „Co jsi zač, můj táta?“ To ho umlčí rychle. Tváří se tak zděšeně, že se skoro cítím špatně — skoro. Místo toho trucuje kvůli své „nemístné starosti“ a kvůli tomu, že mě „nezajímá, jak se cítí“ (pořád si nejsem jistá, jak to spolu souvisí, ale dobře). N