KATYA

Ve vteřině, kdy za námi cvaknou dveře mého bytu, mě na ně přirazí. Jeho rty se přitisknou na mé, jedna silná ruka se zapře o dřevo vedle mé hlavy, ta druhá mi spočine v pase, jako by na tohle čekala roky. Vydechnu do polibku, napůl se směju, napůl prahnu po víc, a tahám ho za klopy saka, jako bych ho chtěla stáhnout k sobě.

Bože, konečně.

To napětí mezi námi nebylo nic než samé škádlení, ned