S mečem po boku jsem tu noc vůbec nespala. Když nastane ráno a Paní klecí mě předvolá, cítím téměř úlevu, že konečně budu čelit svému osudu. Probdělá noc plná stresu a děsu z tohoto okamžiku se na mé mysli i těle nepodepsala zrovna vlídně.

Nejsem sebevrah, ale chci, aby tenhle stres skončil.

„Urychlili to schválně,“ říká Paní klecí, zatímco mě vede pryč z hlavní oblasti, kde jsme trénovali a spali