Společně s Corinne prozkoumáváme zbytky naší vlečky.

„Můžeme s tím něco udělat?“ zeptám se. Už jsem u šicího stroje občas seděla, ale rozhodně to není zrovna můj obor. Stejně na to ani není čas. Za deset minut už mám být u vchodu do síně.

Corinne zarytě zírá na tu krajku a pak na mé šaty. „Otočte se,“ zavelí. „Ehm, prosím. Paní.“

„Tessa,“ připomenu jí a otočím se, jak řekla. Zlehka mi shrne vlasy