Stojím na konci řady králova harému a rozpačitě se vyhýbám očnímu kontaktu s Vesper, protože se neustále ohlíží, aby se na mě zamračila. Zaplaťpánbůh se po chvíli řada dá do pohybu a já jsem ušetřena dalších rozpaků.

Přesto, čím víc se blížím k průčelí Síně, tím víc mě naplňuje očekávání i obavy stejnou měrou. Declan je někde tam uvnitř. Čeká na mě? Zpozoruje nedočkavě každou konkubínu, která vejd