Roman rázem ustrne. „Mí rodiče?“

„Čekají na tebe v Hlavním sále,“ objasní Jaxon. „Očekávají tě.“

„Romane?“ vydechnu. Zůstávám sice přišpendlená pod ním na posteli a moje tělo dál hoří vášní, ale zmatek mi v tomhle ohledu tak trochu háže klacky pod nohy.

Roman se na mě podívá s čímsi jako s omluvou v očích. „Později,“ zašeptá a odsune se ode mě. Můj zmatek se jen prohloubí. Je tak silný, že přebije