K mému překvapení Roman na to, že lžu, nijak nenaléhá, přestože se na mě hluboce mračí. Místo toho mě pustí, otočí se a prudce odejde z místnosti.

Jakýmsi způsobem to je ale ještě horší. Byla bych radši, kdyby zůstal a hádal se se mnou, než čelit tomu, co se právě stalo. Když se na mě podíval, přísahala bych, že jsem v jeho tváři na zlomek vteřiny spatřila zklamání. Rychle to skryl, ale stejně to