Roman zůstane schovaný, zatímco míříme na místo setkání. Sleduje mě, ukrytý někde, kam nevidím, ale vím, že tam je. Je to hluboký vnitřní pocit, jistota, vypěstovaná snad mou důvěrou k němu. Nebo možná prostě jen vnímám tíhu jeho důvěrně známého pohledu, na který už jsem si tak zvykla.

Ať už je příčina jakákoli, kráčím k onomu místu sebevědomě s vědomím, že mě Roman ochrání – a to i přesto, že je