Ztuhnu, když se podívám na dveře. Stojí tam Roman a zlostně se na mě dívá. Corinne těká nervózně pohledem mezi námi.

„Ehm, prosím, omluvte mě,“ vyhrkne a rychle zamíří ke dveřím. Proklouzne kolem Romana, jehož pohled je upřen výhradně na mě, a uteče.

Když se ale Roman dívá přímo na mě, nemám z této situace žádné východisko.

„Měla jsi v plánu někam jít?“ zeptá se Roman se zachmuřenou tváří a ústy s