Ať jsem si sebevíc přála, aby se tak nestalo, den Romanovy svatby nakonec nadejde. Trvá mi dlouho, než se vyhrabu z postele, a ještě déle, než dojdu k oknu a podívám se ven na svět.

Tak temný den by měl být venku mizerný. Bouřková mračna, možná. Přinejmenším pošmourno a zataženo.

Ale slunce svítí na jasně modré obloze a vysmívá se mi svou příjemností a teplem. Co je na tom k radosti? Jak může zbyt