Roman si tu výhrůžku přečte dřív, než mě napadne ji schovat. Jakmile to udělá, v jeho očích se začne vířit červený odstín pohlcující v nich všechny ostatní barvy.

„Romane,“ zašeptám v naději, že by mu měkkost v mém hlase mohla pomoci se uklidnit, když to vypadá, že by se mohl každou chvíli proměnit.

Prsty jeho volné ruky se stáhnou jako drápy. Druhá svírá dýku, až mu bělají klouby. Ramena má napja