Během celého našeho společného oběda se mě Corinne snaží přesvědčit, že to byl Roman, kdo vydal rozkaz k rozpuštění harému.

„Nikdo jiný by k tomu neměl právo,“ tvrdí.

Chci tomu věřit, ale je to těžké. Je to tak drastický krok, a Roman mi o něm předem neřekl. Stále si myslím, že to musí být nějaký omyl.

Na konci oběda se ozve zaklepání na dveře. Připravím se na nejhorší a vyzvu kohokoli, kdo klepe,