Dívám se z okna a sleduji, jak auto jede točitým tunelem vzhůru z podzemí.

S Romanem sedíme na zadním sedadle, zatímco řidič sedí vepředu, oddělený od nás přepážkou, takže na sebe navzájem nevidíme.

Ten pohled mě vrací do doby, kdy jsme s Romanem naposledy opouštěli Korunní město, kdy jsme se krčili na zadním sedadle auta a Jaxon nás co nejrychleji odvážel pryč od všeho nebezpečí.

Dlužíme Jaxonovi