Když jsme hluboko v lese, Roman přestane běžet. Otočí se ke mně a jemně mě strčí do stínu stromu. Sehne se, nabere plné hrsti bláta, a když se znovu narovná, začne mi tím hnusem potírat paže.

„Romane?“ vydechnu.

„Aby to zamaskovalo tvůj pach,“ vysvětluje. „Pomož mi. Tady.“

Podá mi trochu bláta a já si ho začnu vtírat do odhalené kůže. Roman stráví více času nad maskováním mého krku a míst za ušima