Roman neodpoví, ale asi ani nemusí. Vím moc dobře, co říkal. Ten mírný pohled, kterým si mě měří, v kombinaci s něžností, s jakou mě hladí po tváři, mi prozrazuje vše, co potřebuji vědět.

Řekl, že jsem jeho osudová družka.

Jako člověk nedokážu cítit pouto osudových druhů tak silně jako vlkodlak. K Romanovi mě to táhlo po mém, ale nedá se to srovnat s tím, co musí prožívat on. Aby byl tak sebejistý