POHLED KATARINY

Když Alistair řekl, že půjde se mnou, zčervenaly mi tváře. Rty se mi zvlnily do úsměvu a já odpověděla: "Dobře!"

Když jsem si k němu sedla do auta, koutkem oka jsem zahlédla Lucillu a Revenu. Obě byly zelené závistí. Nevím proč, ale naplnilo mě to zadostiučiněním.

Alistair mě dovezl k hradu a dokonce mě doprovodil až k mému pokoji. Jakmile jsme tam dorazili, řekla jsem: "Moc ti děk