Pohled Astraey

Stála jsem na okraji bazénu v Taliině domě. Měsíc vrhal na temnou, vířící vodu dole zlověstnou záři. Noc byla nepřirozeně tichá, to ticho prořízlo jen zavytí vlka. Jakási ruka do mě postrčila. „Jdi na to,“ zamumlal jemný hlas. „Bude ti líp.“ Než jsem tomu stačila zabránit, ta ruka mě strčila a já se zřítila do ledových hlubin. Chlad vody byl jako šok, který mě připravil o dech. Zouf