Seděla jsem v soukromém tryskáči Vannicelliových hned vedle Deaconova prázdného sedadla. Zhluboka jsem se nadechla. Přišla za mnou letuška a zeptala se, jestli něco nepotřebuji. Vděčně jsem se na ni usmála, než jsem jí odpověděla.

"Dala bych si sklenici pomerančového džusu a trochu nakrájeného ovoce."

Po jídle jsem usnula a probudily mě až Deaconovy rty na mém krku. Snažila jsem se ho odstrčit, ab