Callumův úhel pohledu.

Její sténání naplnilo místnost a já si byl jistý, že ho sousedé museli slyšet. Ďábelsky se na ni usmívám, když do ní hluboko proniknu, ruku jí obtočím kolem pasu, zatímco do ní vrážím.

Přizpůsobila se mému tempu jako ta malá děvka, kterou byla, pohybovala se nahoru a dolů po mém pérovi. Neměl jsem s ní žádné slitování, když jsem do ní narážel, tvrději a rychleji.

„Deacone,“