Slyšela jsem zvuk otevírajících se dveří, ale neobtěžovala jsem se zjišťovat, kdo to je, dokud mě do nosu neudeřila povědomá vůně kolínské. Rychle jsem se posadila na posteli a tam stál on, hned vedle dveří, s přivřenýma očima. Jeho dravé oči, upřené na mě, mě sledovaly.

Vstala jsem z postele, přešla k místu, kde stál, a mé oči ho prosily, aby mi věřil. Když jsem ho po dlouhé době viděla, z očí mi