Cesta do skladu probíhala v tichosti; byla jsem z toho úplný uzlíček nervů. Zmítalo mnou tolik různých emocí. Cítila jsem bolest, zradu, strach, vztek a ze všeho nejvíc smutek. Zastavili jsme u skladu, zhluboka jsem se nadechla a pohrávala si s prsty. Deacon sevřel mé zpocené dlaně do svých rukou se zvláštním výrazem ve tváři.

"Nemusíš to dělat; jestli sis to rozmyslela, můžeme se vrátit domů." Za