Všichni na vteřinu strnuli, dokud mnou neprojela bolest v břiše. Hned v dalším okamžiku už jsem na ně křičela, a to hlavně na Deacona.

„Doprdele, neseď tam jen tak a něco dělej!"

To je zřejmě probralo; všichni vyskočili ze židlí a rozběhli se kdoví kam. Deacon byl hned u mě a pomáhal mi vstát.

„Všechno bude v pořádku, Slo, zůstaň v klidu. Jak daleko od sebe máš kontrakce?“ zeptala se Isabella.

„Ne