Dnes byl den svatby. Konečně si vezmu Deacona. Připadalo mi to tak neskutečné, jako bych tomu ani nemohla uvěřit. Byla jsem uzlíček nervů a nemohla jsem s tím vůbec nic dělat. Byla to šťastná událost, ale zároveň jsem měla strach. Nemohla jsem se dočkat, až ho budu moci nazývat svým manželem, a to mi vykouzlilo úsměv na tváři. Právě teď jsem seděla na posteli, v náručí držela Antonellu, krmila ji