Tři dny utekly jako mrknutím oka.

Ráno jasně svítilo slunce a vát mírný vánek.

Marcus na balkoně kouřil jednu cigaretu za druhou. Na podlaze se válely nedopalky.

Krásné ráno mu náladu nijak nezlepšilo.

Svůj zrak upíral na bránu obytné čtvrti.

Pokaždé, když někdo vešel, rozzářily se mu oči nadějí.

Když si však prohlédl tvář dotyčného, vždy byl zklamán.

Přál si, aby se Kaelen pochlapil, postavil se